Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Asi mi haraší v bedně

13. 05. 2017 15:37:46
Máte někdy přetlak myšlenek, z nichž se ještě k tomu některých nedokážete zbavit? Mám pro vás pochopení. Nejste v tom sami. I já bojuji den co den s tímto nešvarem a nevím, nevím, jak to celé dopadne.

Také máte určitě dny, kdy máte hlavu plnou myšlenek, kterých se nechcete, nebo nedokážete zbavit. Někdy to mohou být myšlenky velmi příjemné. Umím si představit, jak třeba myslíte na svou poslední zmrzlinu ve slunné Itálii, zatímco je u nás zima, na teploměru mínus dvacet stupňů a na chodnících břečka až po kolena. Nebo si také umím představit, jak si představujete, že mazlíte toho nádherného sousedovic kocoura, který je tak heboučký a huňatý a každý slunný den se vyvaluje na vyhřáté terase, zatímco vy víte, že máte alergii na kočky jako řemen.

Potom jsou tu ovšem také myšlenky nepříjemné a i ty bohužel, občas k tomu životu patří. Do tohoto šuplíku se zasouvají třeba myšlenky na rozchod, který jste nezavinili a ani nechtěli, na koncert vaší nejvíc největší lásky, který jste zmeškali kvůli utěšování svého miláčka, když si zlomila nehet a nebo, a to je obzvlášť nepříjemné, když vás třeba propustí ze zaměstnání, nebo se vám nepovedlo cokoliv na čem jste si dávali obzvláště záležet.

Mně ze zaměstnání nikdo nepropustil. Kdyby si má drahá polovička zlomila drápek, nejspíš bych jí pověděl, ať si ostříhá a obrousí i těch zbývajících devět, ale to co mne trápí je mnohem a mnohem míň snesitelné a skoro neřešitelné.

Já mám rád písničky. Odjakživa. Přímo miluji zpívání a pohvizdování různých písní, nebo alespoň jejich úryvků. Pamatuji si třeba, jak jsem coby dítko školou povinné chodil od vlaku, měl jsem to domů zhruba 800 metrů, a zpíval jsem si tak nahlas, že se kamarádky mojí sestry ptali, té sestry, jestli jsem normální. Sestra mi tenkrát vymyslela přezdívku singinbrother. Pokud jsem to napsal špatně, velice se omlouvám, angličtina se mne sotva dotkla, jenže i to už je bratru 18 let. Můj táta, moje žena, moje maminka a i všichni moji kamarádi sice znají mou vášeň pro zpívání, jenže mi ho zároveň zakazují. Říkají, že až budou potřebovat zachránit život, ozvou se.

Korunu tomu nasadil kamarád, se kterým jsem byl loni na rockovém festivalu a když jsem to rozbalil při setu Kabátů, a ten je hodně hlasitý, kamarád na mě křikl, ať zavřu hubu. Že si přijel poslechnout Vojtka a né kvílení vlkodlaků.

Jenže jak to vypadá, srdce si zřejmě poroučet nedá, a už vůbec né to moje. A tak si milé písničky přestěhovali do mé hlavy. A já teď stojím v práci, dělám pracovní úkon a místo, abych se soustředil na ten úkon, v hlavě mi jede muzika. Celé dlouhé minuty dny, týdny a měsíce. Neumím se toho zbavit. Některé z těch úkonů jsou dost náročné na koncentraci. Takže v té hlavě, kde má být jenom ta práce, ruší ta muzika. Kdyby to bylo alespoň něco, co se dá poslouchat. Třeba právě ten Vojtek, nebo cokoliv jiného rockového. Všechno bych vydržel. Asi bych vzal za vděk i Turbem, které jinak vůbec nemám rád. Jenže mně nejen, že jede v hlavě muzika, ale ještě k tomu jaká. Lunetic, Michael Jackson, Helenka s Kájou a každá jiná taková hloupá hudba, kterou zrovna hrají v rádiu, když jedu do práce.

Jak už jsem psal, s hudbou v hlavě bych se ještě smířil, ale jak to udělat, aby se alespoň dala poslouchat. Tedy v té hlavě, že. Listuji v playlistu a honím cédéčka v jukeboxu z jedné strany na druhou, jenže kde nic tu nic. A kde nic není, ani hlava nebere. Už jsem i přemýšlel o psychologické pomoci, ale moc dobře si pamatuji, jak dopadla ta poslední. Tam mi pověděl pan psychiatr, že já přece moc dobře vím, co mne trápí a tak si s tím určitě i nějak poradím. Poradím si tedy i teď, ale až se z mého hrdla začnou drát první tóny, aby se ulevilo přetlaku v mojí hlavě, zřejmě to tu hlavu potom bude pěkně bolet, až po mne budou házet kameny, abych zavřel hubu.

Autor: Jan Holát | sobota 13.5.2017 15:37 | karma článku: 8.04 | přečteno: 379x

Další články blogera

Jan Holát

Teoreticky umím prakticky úplně všechno

Když se řekne, že má řemeslo zlaté dno, pokaždé si ho představím jako nějakou starou zrezlou pikslu se skrytým pokladem. Ale taková piksla má vždy i nějaké to víko. A jen málokdo dokáže tohle víko správně otevřít.

14.9.2017 v 11:04 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 335 | Diskuse

Jan Holát

(Ne)obyčejní lidé

Potkáváme je denně a přitom je nevidíme. Nejsou to ani věhlasní lékaři, ani špičkový manažeři a ani promovaní inženýři. Přesto drží náš svět v chodu a mnohdy se skutečného vděku nedočkají za celý život.

6.8.2017 v 15:31 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 403 | Diskuse

Jan Holát

Miminko

Wikipedie uvádí, že fejeton lehkou, subjektivní formou poukazuje na aktuální problém, což se mi tentokrát zřejmě nepodaří, nicméně neschopnost mít vlastní rodinu, tím problémem zaručeně je.

24.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jan Holát

Krotitel divokých vos

Rád bych vám dnes popsal, jak jsem jako malý dostal pracovní úkol, který v sobě skrýval víc záludností, než se zpočátku mohlo zdát.

19.7.2017 v 10:56 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 286 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 794 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.67 | Přečteno: 1798 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 982 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 283 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 13.69 Průměrná čtenost 379

Jsem manžel, za pár měsíců táta a dělník, snílek, básník a rád bych i amatérský spisovatel. Tak uvidíme.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.