Není jehla jako jehla

12. 12. 2017 16:55:03
Jehly, jehly, jehličky, bodají jak včeličky. Je jich mnoho druhů, ne každá jde k duhu. Neztrácí svůj lesk, sem tam budí stesk sem tam zdobí kůžičky.

Mám to s nimi komplikované. Z celoživotní zkušenosti mohu říci, že zatímco jehličky tetovací mám vyloženě rád a užil jsem si je s nezkrotnou a upřímnou vášní, jehličky injekční otevřeně nesnáším a vyhýbám se jim, jak to jenom jde. Na milost je beru pouze u zubaře, nebo jako znecitlivění u chirurga, kde je pro mne příjemnější přežít spíše bolest vpichu, než nepříjemnosti různorodých zákroků.

Abych to vzal pěkně z gruntu, musím začít jehličkami injekčními, které tak nemám rád. Seznamovat jsem se s nimi začal už jako poměrně malé dítko a můj léty vypěstovaný, hluboce negativní vztah se do dnešních dnů nijak nezměnil. Až na hodně málo a hodně světlých vyjímek.

První seznámení, které si skutečně pamatuji bylo v nemocnici Motol. Právě tam jsem dvakrát jako malý ležel, když mi v každém z případů byla operována kýla. A právě před jednou z těchto dvou operací za mnou přišla sestřička, že mne uspí. Cožpak o to, spánku jsem se nebránil, ale ten vpich. Kdyby mi dala třeba prášek a nebo plyn, já bych to všechno akceptoval, ale vpich, to ani náhodou. Vždyť to bolí, proč bych to měl dobrovolně snášet, když to šlo určitě vymyslet i jinak. Naštěstí se přede mnou začala rýsovat úniková cesta. Nevím už přesně jak, ale nějak jsem se sestřičce vysmekl a zamířil z pokoje rovnou na chodbu. Na jejím konci stál jako brána do jiné dimenze, klidné, bezbolestné a bezpečné, výtah. Běžel jsem k němu veškerou svou dětskou silou a když jsem k němu doběhl, čekalo na mne veliké zklamání. Dveře výtahu se sice otevřeli, aby mne přijali do bezpečné náruče, výtah sám se ovšem s uprchlíkem odmítal rozjet. A tak mi nezbylo, než se jenom vztekat a pozorovat s vyděšeným výrazem ve tváři sestřičku, která ke mně naprosto pomalu a vyrovnaně kráčela s injekcí v ruce, protože zřejmě moc dobře věděla, že s mým únikem je amen. Musel jsem proto přetrpět vpich a co bylo dál už nevím, neboť jsem se náhle probudil přivázaný plenami k posteli, abych si neroztrhal stehy.

Přibližně o tři až čtyři roky později jsem brouzdal okolo rybníka sousedícího s naší vesnicí, když jsem o cosi zakopl a zamířil rovnou za nosem pěkně po hubě do metr vysokých kopřiv. Přitom jsem si ovšem ještě rozsekl koleno. Nemohu dnes s určitostí říct, že bych nějak moc plakal, spíše jsem řval jako tur. A to ne kvůli rozseknutému koleni, ale kvůli obličeji popálenému od kopřiv. Mého řevu si povšiml jeden starší kluk, který opodál chytal ryby a jal se mne odvést domů. Já nechtěl, věděl jsem jak to doma dopadne. Dělal si bejkárny, dostaneš na holou, takže by ke spálenému obličeji a rozseknutému koleni přibyla ještě jelita na zadku. To jsem nechtěl dopustit. Ten kluk ovšem nedbal mých proseb, stál si pevně za svým a odvedl mne. Moji rodiče byli tou dobou na stavbě a tam mne taky kluk zanechal. Já si okamžitě sedl na zadek co nejdále od stavby a potichu jako myška jsem si lízal rány. Osud mi ovšem nepřál ani napodruhé, když si mne všiml strejda. To už nebylo úniku. Musel jsem se vším ven a moje prosba, ať to nepoví tátovi, vyšla naprosto naprázdno. Tak se stalo, že jsem za třicet minut ležel chirurgovi na stole a s vytřeštěným výrazem jsem zíral, jak natahuje do injekce znecitlivující koktejl. Opět jsem řval jako tur.

"Neřvi, nebo ti dám facku, aby jsi měl proč,"zněl rozkaz od chirurga. Zmlknul jsem tak rychle, jako jsem začal řvát a se zatajeným dechem a krví tak hluboko v žilách, že byste ji ani zbiječkou nevykutali, jsem pozoroval tu ukrutně velkou jehlu, jak se nemilosrdně blíží přímo do středu mého rozseknutého kolene. Když bylo po všem, strašně se mi ulevilo. Sedm dní potom jsem už jezdil na kole, kde jsem si většinu těch parádních štichů přetrhal o kovovou konstrukci řídítek.

Říká se, že do třetice všeho dobrého, ale i zlého. To jsem byl na vojně, když jsem tam dostal anginu. Odvedli mne na ošetřovnu a sestřička, že mi na to dá penicilin. A už vyndavá stříkačku a natahuje do ní lék.

"Sestři, nemohla byste mi ten penicilin dát v tabletách? Já ty injekce nesnáším."

"Nemohla, to zabírá moc pomalu."

"Ale sestři, pomalu přece neznamená, že to nezabere vůbec."

Naprosto k ničemu bylo mé škemrání. Hvízdla mi to do zadku, že jsem se na něj nemohl posadit ještě druhý den. Prášky přišli na řadu až potom. Zdaleka jsem ovšem neměl vyhráno, byť jsem si to myslel. Po dobrání penicilinu přišel na řadu ještě pendepon, jak jinak než injekčně a já škemral znovu. Znovu samozřejmě neúspěšně. Tentokrát mne ovšem půlka bolela o den déle.

Jak vidíte, mé zkušenosti s jehlami nejsou nic moc a jediné, co jim vylepšilo obraz byl fakt, že jejich zatraceně úzkým tělem lze protlačit i látky znecitlivující, které mi pomáhají důstojně přežít kupříkladu návštěvy zubaře. Vrtání a trhání zubů miluji totiž o hodně méně, než ty injekční jehly. Pak jsem to přežil ještě když jsem zkoušel darovat krev, neboť dobré skutky páchám vcelku rád a tohle je podle mne jeden z nejlepších.

Zcela jiný vztah se ovšem začal pomaličku a nenápadně rýsovat v mých třiadvaceti letech. To jsem se potkal s jednou ze svých nebohých expřítelkyň a ta měla na ramení nádherné tetování. Má rebelská duše, která se vždy pohybovala pokud možno v předem bezpečně vymezených mantinelech, to aby náhodou nedostala po hubě, zatoužila po tom samém. Navštívil jsem tedy salon, vyplázl tisícovku a zalezl do kutlochu velikosti vězeňské cely. Bez okénka. Na levé rameno jsem si nechal vytetovat čínské znamení kohouta, neboť to údajně jsem a tento výtvor jsem začal hrdě ukazovat světu. Kvalita ovšem silně pokulhávala za cenou výtvoru a já už s radostí tušil, že tohle se jednou bude muset předělat. Kupodivu mi tetování vůbec nevadilo. Byť se jedná také o jehly. V některých okamžicích mi to připadalo stejné, jako když si zapnete vibraci na mobilu a přiložíte ke kůži. Taková pohodová masáž. Jak jsem tušil, tak se také o pár let později stalo a já se objednal, tentokrát u úplně jiného borce na předělání. S výsledkem jsem naprosto spokojen a má duše, která nemá pokoje, ihned zatoužila po dalším výtvoru. A tak mám dnes na svém těle obrázky dva a s opravdu dětskou radostí se těším na další. Jen co peněženka dovolí, hned to tam bude. Nic na tom nezměnilo ani varování, že borec, kterého jsem si jako posledního pustil na kůži, používá barvy, které z těla sundáte už leda skalpelem.

Tak uvidíme.

Autor: Jan Holát | úterý 12.12.2017 16:55 | karma článku: 6.27 | přečteno: 243x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 411 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 291 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Vlastík Fürst

Dě-da nebo dědek plesnivý

Blíží se jaro a s ním doba, kdy se do ulic vyrojí spousta lehce přioděných slečen a dam. A tak se možná my, co jsme většinově orientovaní, od těch krasavic zase dočkáme nějakého nelichotivého komentáře.

16.3.2024 v 8:30 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 572 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 397

Jsem manžel, táta a dělník, snílek, básník a rád bych i amatérský spisovatel. Tak uvidíme.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...