Mein lieber Freund

On Fritz prostě nikdy nepochopí, že my rozhodně umíme lepší knedlíky, vaříme lepší pivo a máme hezčí holky. Já to ale vidím trochu jinak. 

S německými zaměstnavateli mám co dělat dobrých 15 let. Začalo to, když jsem nastoupil jako dělník do montovny na výrobu kobercových dílů pro automobilový průmysl. Do fabriky jsem nechtěl ni boha, ale tenkrát to tak vyšlo a dnes už je to jedno. Chodil jsem si na třísměnný provoz, staral se pěkně o své, a začal  si všímat jednoho celkem zvláštního jevu. Občas přiletěl mistr, celý zchvácený, že se musí všechno zastavit, protože přijede Němec a my musíme gruntovat, jinak by na nás Němec určitě žaloval vedení, jaký je u nás bordel. Němec přijel, já ho sotva viděl a potom zase odjel. Jestli žaloval nebo ne, vůbec nevím, protože mne nikdy nikdo nepřišel pochválit za pečlivě provedený úklid,který byl nakonec zřejmě úplně k ničemu. 

"Pane Holát, potřebujeme někoho do Německa na reklamaci, jel byste?"

Inu, proč ne. Jel jsem. Občas. Jednou do Audi, jednou do BMW, jednou do VW. Začal se mi tím otevírat do té doby neobjevený svět. Nejen úžasné techniky, krásných aut, důležitých lidí, ale také pohledu z druhého břehu. Po několika takových cestách na reklamace, kde jsem se zřejmě osvědčil jsem byl opět požádán, jestli bych nejel do Bamberku, do centrály našeho podniku, pomoci s vývojem nových dílů. To sice byla bouda, protože potřebovali někoho na normální manuální práci, ale faktem je, že jsem tam jednou potkal právě toho Němce, kterým nás mistr vždy strašil, a kvůli kterému jsme vždy museli tak hekticky uklízet. Během svého pobytu jsem se párkrát s Němcem pěkně pobavil a najednou jsem zjistil, že Němec je prostě technik, který k nám pouze přijede udělat svou práci a jestli tam máme bordel nebo ne, je mu úplně jedno. 

Podobným způsobem, osobním kontaktem s těmi z druhé strany barikády, s Němci, jsem zjistil, že když český člověk nadává na německé vedení, které ho dře z kůže, velmi často nemá pravdu. Protože tomu německému vedení velmi často dělá protějšek český patolízal, který se chce zavděčit a český dělník, který vždycky rád překročí normu, aby k ní během osmi hodin stihl ještě pět cigaret, mu k tomu zkrátka rád dopomůže. Chci tím tedy říct, že tím padouchem není německý zaměstnavatel, ale český ředitel. Neboli Čech ve službách Němce, chcete-li. 

Během svého pobytu v Bamberku jsem vlasně slyšel jediný nenávistný výrok Němce na nás Čechy.

Pán, který by mi mohl dělat téměř dědu nutně potřeboval brousek na nože. Fakrika je nakupovala ze Slovenska. On vzal do ruky krabičku od brousku a četl.

"Made in Slovakia."

Jeho reakce, která mne vytočila do červeného pole otáčkoměru byla. 

"No jo Slováci, to jsou jen o trochu víc cikáni, než Češi."

Já jsem mu vynadal, za nějakou dobu se přišli omlouvat jeho kolegové, za ještě o kousek delší dobu on sám. 

 Od té doby jsem nikdy nic takového neviděl, nezažil, nikoho nepotkal. Zato jsem dnes a denně potkával anonymní lidi v zaměstnání, v obchodech, restauracích. Lidi, kteří se mnou jednali slušně, ochotně a nejen, že mi ochotně poradili, když bylo zapotřebí, tak i pomohli. 

Jako ta paní v hotelu, která měla na starosti snídaně. 

Snídaně bývají většinou od 7 do 9.30. Já jsem se vyhajal v 8 a než jsem došel do místnosti, kde se snídaně podávala bylo 9. To už paní všechno jídlo a k tomu potřebné propriety začala pomalu sklízet. Jakmile mne ovšem zahlédla, začala veškerý servis opět šíbovat nazpět. 

"Ale já si dám jenom dvě housky, to nemusíte,"povídám tehdy paní. 

Ona na to neřekla nic.

Snědl jsem si tedy své dvě housky a šel jsem paní poděkovat. 

Já ráda. Tak zněla jediná odpověď, po které paní zase celý ten servis odtahala zpátky.

Odpověď, kterou slýchám v Německu dost často a doma je vzácná jako šafrán. 

Chtěl tomu zřejmě osud a já jsem v montovně skončil. Našel jsem si proto práci opět v Německu. Jsem tam takhle přímo pár měsíců a už vidím, jak jsme jako lidé malý. Vidím ty samé lidi, které jsem potkával v Čechách a kteří se potřebují Němcům zavděčovat, ačkoliv o to ti Němci nestojí. 

O proti našim předsudkům jsou to totiž velmi často naprosto normální lidé, kteří si přišli odmakat svou šichtu a jít domů. 

Co je pro mne ovšem nové, je vlastnost, která přímo čpí z některých kolegů a tou vlastností je potřeba to těm skopovým hlavám nandat. Nic naplat, že fabrika je německá, v Německu a máme německé smlouvy za úplně jiné německé peníze. Při řešení jakéhokoliv pracovního problému u nich v té německé fabrice, kterou Němci vybudovali ještě za dob železné opony a která prosperovala dávno předtím, než do ní šlápla první česká noha, musíme těm blbým skopovým hlavám dokázat, jak jsme lepší a bez nás by to nedokázali. 

Proč ovšem takový člověk, s takovým názorem do toho Německa vůbec šel?

Proč nezůstal u českého soukromníka za menší plat i sociální nevýhody?

Proč doma nevyrábí věci, kterými by to v tom nejčistším konkurenčním boji těm skopovým hlavám natřel se vší parádou ? 

Otázek by mohla být celá řada a odpovědí tolik, co hlav. Faktem a mým názorem ovšem je, že první dobré plzeňské pivo, na které jsme tak hrdí, bychom neuvařili bez sládka, který byl také z Německa a naše holky, které jsou přeci nejhezčí na světě velmi rády končí v německých postelích za německé peníze.

To, že je u nás doma bordel, že jíme nekvalitní potraviny a že i ti Němci se u nás chovají nepatřičně je naše chyba. 

My jsme ti, kdo si to nechává líbit, ti kdo dost často líže paty pro cent navíc a kdo není ochoten jako první v řadě respektovat nastavená pravidla. 

Není se potom čemu divit, že si s námi dělá kdo chce, co chce a náš všeobecný názor na ty blbý skopový hlavy je naprosto mimo mísu.