Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

(Ne)obyčejní lidé

6. 08. 2017 15:31:37
Potkáváme je denně a přitom je nevidíme. Nejsou to ani věhlasní lékaři, ani špičkový manažeři a ani promovaní inženýři. Přesto drží náš svět v chodu a mnohdy se skutečného vděku nedočkají za celý život.

Své středoškolské vzdělání jsem získal na střední průmyslové škole Dopravní v Plzni. Musel jsem kvůli tomu každé nedělní odpoledne opouštět maminčinu sukni a přes týden být na internátu. Neměl jsem rád ani ty neděle, kdy jsem opouštěl zázemí své rodné vísky a ani ten internát. Pravidelně jsem si však na nádraží všímal jednoho kluka. Jezdil také na internát, na rozdíl ode mne však studoval zahradnické učiliště v Křimicích. Tenhle kluk byl typickým adeptem na šikanu. Malý, zakřiknutý s prchavým pohledem, pokřivenou tváří a jak na tom byl s inteligenčním kvocientem si netroufám odhadnout a ani to dělat nebudu, abych ho neurazil.

Já šel po škole na vojnu a tento kluk musel podle mého názoru buďto jít na civilní službu a nebo, dostat modrou, protože v kasárnách, tak jak jsem je zažil já, by zřejmě nepřežil.

Před dvěma lety jsem ho opět potkal. Byl v montérkách, výstražné vestě, s pytlem na odpadky v jedné ruce a kleštěmi na sbírání odpadků v ruce druhé. Pořád vypadal stejně jako za mladých let. Zakřiknutý, s pokřivenou tváří a nesmělým pohledem. Od té doby ho takto vídám celkem pravidelně a on pokaždé vypadá stejně, jenom to nářadí v jeho rukách se sem tam změní. Někdy za hrábě, někdy za motorovou kosu. Záleží na tom, co mu jeho zaměstnavatel do té rukou vrazí. A on potom se zarputilostí buldoka jde a dělá svou práci. Je zaměstnán u firmy, která má na starosti pořádek v našem okresním městě. Když si vzpomenu, jak jsem ho viděl jako puberťák na vlakovém nádraží, byl pro mne absolutní nulou. Léta a životní zkušenosti však dali mému úsudku pořádně na frak a můj pohled na toho kluka a jemu podobné se velmi změnil.

Uvědomil jsem si, že tenhle kluk sice nevypadá jako don Juan, nemá IQ atomového vědce a rád bych napsal, že nespasí svět, ale v tomhle bodě bych se zřejmě mýlil. Ten změněný pohled mi totiž říká, že právě tenhle kluk a jemu podobní jsou lidé, kteří by dali náš svět zase do pořádku, kdyby ho někdo porouchal zmáčknutím knoflíku. To právě on a jemu podobní vyrážejí každý den do ulic, aby je pro nás uklidily. Aby zametli sklo, které rozbiju před diskotékou, když před ní postávám ve dvě ráno zpitý pod obraz a aby sebrali pytlík od pečiva po manažerovi, který si na rohu koupil k snídani pár koblih, ale ke koši to bylo moc daleko, protože pospíchal do práce, aby neprošvihl ranní briefing. Pořád jsou to lidé a nechci si je idealizovat, určitě mají také své stinné stránky, ale mezi ty světlé, které bych chtěl vyzdvihnout, patří, že pro nás dělají svět hezčím i přes své handicapy, které si bezpečně uvědomují.

To je případ i paní, která pracuje ve stejném okresním městě. Paní, stejně jako ten kluk není na první pohled žádná inženýrka, je tím, co je společností nazýváno „prostý člověk“,ale .

Paní má rodinu, má dva syny a muže, pokud jsem si správně všiml. Čeho jsem si taky všiml, bylo, že si oba rodiče zřejmě dávají hodně záležet na výchově i vzhledu svých dětí. Když je člověk pozoruje při cestě na nákup, kam chodí většinou celá rodina, děti nemluví sprostě a jsou oblečeni čistě a upraveně.

Paní chodí pracovat na náměstí, kde je vyčleněna plocha na parkování a kde je umístěn i parkovací automat. Upřímně nechápu, proč musí město vyhazovat naše peníze za paní, která taktéž ve výstražné vestě hlídá, jestli hodím pětikorunu do parkovacího automatu, a nebo mi vypíše lísteček v případě, kdy automat nefunguje. Za to však paní nemůže a zmiňuji se o ni právě proto, že paní je stejným příkladem, jako kluk o kterém jsem se zmiňoval v odstavcích výše.

Podle mého názoru si paní i ten kluk moc dobře uvědomují své místo ve společnosti. Uvědomují si, že nemají předpoklady, které by jim možná dovolily pohodlnější život.

Rád bych tu teď napsal něco o tom, jak si i přes své handicapy užívají každý den, ale to nevím, tak to psát nebudu. Je možné, že mají v soukromí peklo a jen o tom nemluví.

Zároveň v sobě však v sobě mají něco, co je vede každý den vstát, dělat práci, kterou by spousta z nás nedělala ani za všechny peníze světa a dělat ji se stejnou zodpovědností, s jakou chirurg odstraňuje rakovinotvorný nádor. Bez remcání plnit úkoly, které jsou na první pohled zbytečné a marné, protože když kupříkladu uklidí z ulice papírek po někom, kdo měl daleko ke koši, bezpečně se tam za pár minut objeví další.

Nechci v nikom vyvolávat sentimentální nálady, protože sentiment je jedna z věcí, které mi po většinou leze na nervy, ale měl jsem prostě potřebu nějak vyjádřit formu úcty k těmto lidem, na které by, kdyby šlo opravdu do tuhého zřejmě bylo spolehnutí, neboť co chybí v hlavě, bohatě nahrazuje to, co je v srdci.

Autor: Jan Holát | neděle 6.8.2017 15:31 | karma článku: 20.54 | přečteno: 408x

Další články blogera

Jan Holát

Teoreticky umím prakticky úplně všechno

Když se řekne, že má řemeslo zlaté dno, pokaždé si ho představím jako nějakou starou zrezlou pikslu se skrytým pokladem. Ale taková piksla má vždy i nějaké to víko. A jen málokdo dokáže tohle víko správně otevřít.

14.9.2017 v 11:04 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Holát

Miminko

Wikipedie uvádí, že fejeton lehkou, subjektivní formou poukazuje na aktuální problém, což se mi tentokrát zřejmě nepodaří, nicméně neschopnost mít vlastní rodinu, tím problémem zaručeně je.

24.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Holát

Krotitel divokých vos

Rád bych vám dnes popsal, jak jsem jako malý dostal pracovní úkol, který v sobě skrýval víc záludností, než se zpočátku mohlo zdát.

19.7.2017 v 10:56 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 292 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Deset důvodů proč nenávidím Londýn

Když je člověk unavený Londýnem, tak je unavený životem - je tam všechno, co můžete od života chtít. Samuel Johnson

17.10.2017 v 8:56 | Karma článku: 22.08 | Přečteno: 690 | Diskuse

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 193 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 344 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 549 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 366 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 382

Jsem manžel, za pár měsíců táta a dělník, snílek, básník a rád bych i amatérský spisovatel. Tak uvidíme.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.