Dovolená za všechny prachy

Máme to s mojí drahou polovičkou hezky rozdělené. Co se plánování dovolené týče, organizujeme ji většinou na střídačku. Jednou já, to jezdíme po Čechách, jednou moje žena a to jezdíme do zahraničí. V zahraničí jsme zatím byli jednou, po Čechách už několikrát.

Když se má drahá konečně dočkala, že ji taky vyvezu dál než za hranice okresu, protože společné úspory už se nevešli ani do třetího prasátka, vzala organizaci opravdu z gruntu. Projela katalogy, internet, a obešla cestovní kanceláře. Nakonec jsem se dověděl, že pojedeme do Chorvatska. Inu, proč ne. Jako řidič jsem na dlouhé trasy zvyklý, na třípruhové dálnici jsem jako doma a v Chorvatsku, respektive na zahraniční dovolené vůbec, jsem už nebyl dvacet let. Proto jsem se začal věnovat přípravě vozu a zbytek nechal na ženě. To abychom se ještě před odjezdem nezhádali kvůli tomu, že jí do toho kecám a nemám na to právo. Měli jsme to vymyšlené tak, že pojedeme v červnu, na polopenzi s vlastní dopravou, jak už jsem psal.

 Zhruba měsíc před odjezdem však cestovka, která zajišťovala onu polopenzi, oznámila, že pro malý počet přihlášených zájezd nebude.

Žena však nepropadla panice, znovu prošmejdila, co se dalo a našla variantu číslo dvě. Baška voda bude cílem naší cesty a moc si to tam užijeme. Je tam v blízkosti národní park Biokovo, nedaleko Makarská riviera a při zpáteční cestě navštívíme národní parky Krka a Plitvice.

Těšil jsem se, přemýšlel jsem o tom, jak se budu koupat v moři, slunit se na pláži a večer se pořádně odvážu na nějaké místní diskotéce.

Všechno bylo hezké až do okamžiku, kdy moje žena pár dní před odjezdem přišla s tím, že má po celém těle nějaké pupínky. Teplota lezla nahoru a nepřímo úměrně k tomu se nadšení blížilo bodu mrazu.  

„No snad jsem nechytila neštovice. Celý život čekám, až na mne ty mrchy skočí, abych už to měla za sebou, ale že se to stane zrovna před dovolenou?“

Pan doktor bohužel prognózu potvrdil. Manželka však radikálně odmítla dovolenou zrušit a tak jsme jeli. Vyfasovala pudr a zákaz koupání.

„No dobrý.“ dal jsem najevo své nadšení.

„Když ono to ještě není všechno.“

„Jak není všechno?“

„Jak si se těšil na laškování na pláži…“

„Neříkej, že ti přijela návštěva,“ skočil jsem své ženě do řeči se zoufalým výrazem v obličeji.

„Už je tu.“

„Tak snad nějaká ta diskotéka, kdyby tam byla. Jinak fakt nevím, co tam budu dělat.“

Cesta proběhla naprosto hladce. Bylo to tím, že jsme jeli čtrnáct dní před zahájením hlavní sezony a němečtí zácpologové byli ještě doma.

Na místě jsme vystoupili, zašli na recepci a donesli věci do pokoje dle klíče, který nám byl přidělen.

Můj první dojem z ubytování byl ten, že jsem přijel zpátky na internát. Podlouhlý pokoj, oddělený v jedné čtvrtině umakartovou příčkou, kdy v téhle první čtvrtině zrychtovali koupelnu s WC a ve zbývajících třech třetinách stála podél zdi jedna postel. Alespoň balkon tam byl.

Rozložili jsme si s manželkou věci do skříní, našli místo pro plynový vařič a udělali jsme ve skříni jedno extra místo pro konzervy a paštiky.   

Hurá, jdeme na pláž. Slunce, spálená kůže a mořský ježek v palci u nohy, co víc si přát.

Na co jsem se nejvíce těšil, mne naštěstí nezklamalo. Dal jsem do moře nejprve jeden palec, potom druhý a než jsem se nadál, měl jsem na sobě plavky a za sebou pár mocných temp v rozbouřeném jadranském živlu. Z počátku bylo moře lehce frišné, ale když jsem se s ním srovnal, připadal jsem si jako malé miminko v lavoru plném bonbónů. Jak ve mně ovšem hrklo, když jsem si uvědomil, že jsem se tam vyloženě nabízel jako návnada pro žraloka, to si neumíte představit. I přes veškeré racionální myšlenky, že v Jadranu žádní žraloci nejsou, jsem sebou chvilku plácal na hladině a na obzoru hledal ploutev. Uklidnilo mně, až když mně moře pár vlnkami profackovalo obličej, aby mně probralo a taky mně manželka ujistila, že Steven Spielberg toho žraloka, kterého jsem teď měl před očima, postavil z umělé pěny.

Od té doby jsem se koupal dvakrát až třikrát denně, zatímco se manželka nudila na břehu.

„Tak pojď, zahrajeme si alespoň kanastu, když už se nemůžu koupat, já se tady tak nudím.“

To bylo naposledy, kdy jsem s manželkou kanastu hrál. Neumím jí a žena je v ní přeborník. Když tuto hru hrajete ve dvou, vždy, ale úplně vždy vyhrává ten zkušenější a greenhorn, tedy já si potom připadá jako nemožný ťulpas.

Po dvou večerech jsem zjistil, že diskotéka na pláži taky nebude, protože ještě není sezona.

A tak jsem každý večer, v osm hodin, chodil po prázdné pláži, tiše vyl na měsíc tklivé serenády a ráno vstával ještě před prvními paprsky hřejivého slunce. Abych neprobudil svou manželku, opět jsem špacíroval po té samé pláži jako voják na vartě a s prázdným žaludkem se těšil na snídani.  Nutno dodat, že v Chorvatsku vychází slunce dost brzy.

Ve dvou třetinách dovolené, kdy už jsme za sebou měli výlet na sv. Juru, pěší procházku na Makarskou, fishpiknik a jiné místní turistické atrakce mi žena tiše pošeptala, že by to šlo.

Večer na pláži, za šumění moře, zvuků usínající přírody, na oblázcích rozehřátých od slunečních paprsků.

Hurááá. A tak jsme se hezky oblékli, sbalili deku, pláštěnky (rozuměj kondomy) a šli jsme na pláž. Místečko jsme si našli celkem rychle, ale když už jsme téměř podlehli vášni, zpozorněl jsem, protože jsem slyšel kroky. Prošlo pár lidí a chvilku byl klid. Zašeptal jsem ženě do ucha něco hezkých slov a už, už se nám znovu zvyšoval tep, když jsem znovu zaslechl kroky.

Tak tady to evidentně nepůjde. Na druhém i třetím místě to bylo stejné.

Chodíme, hledáme  místo nové, když mi do oka padne uříznutá borovice. Pěkně široká, v akurátní výšce. Přejedu ji znalecky rukou a konstatuji, že to by šlo. A tak už bez nejmenších okolků sundavám kalhoty a děj se vůle boží. Překvapuje mne však nervozita a místo, abych si užíval svou ženu, pořád mám uši na špičkách.

„Nezlob se mamko, ale to nepůjde. Já nemůžu. Já jak pořád koukám, aby tu někdo nešel, tak se nemůžu uvolnit.“

K výronu ovšem přeci jenom došlo. Jenže ne ze mě, nýbrž z té borovice. Rozpálený vášní jsem si neuvědomil mezeru ve vzdělání, totiž že borovice mízuje ještě dlouho potom, kdy je odříznuta motorovou pilou.  

Jak potupné pro mne bylo přiznat, že jsem na zadní části předku celý ulepený. No jo, jenže čím to teď dostat dolů. Mýdlem to nešlo. Až si moje žena uvědomila, že s sebou má kouzelný francův nápoj a ten to celé uvedl do původního stavu. Dohra jak z červené knihovny.

Po celém týdnu smíšených zážitků, nervozity, občasných hádek a nových postřehů jsme se vydali domů.

Konečně.

Z celé krásné dovolené ve mně zůstal napevno zakotven pocit, který si vybavím vždy, když si na tu dovolenou vzpomenu.

Jako poznávací zájezd dobrý, ale jako dovolená, no s ohledem ke své ženě to snad ani raději říkat nebudu.